Někdo moudrý mi kdysi řekl "Určité věci májí zůstat skrytými, tajemnými,
neobjevenými a nepoužitými..."

☺☻ Important is smile... ☻☺


Já jim dávám jména a osud, Vy jim dáte podobu...


Všichni jsme je postavičky ve hrách mocných - ale i já chci být něco víc...

Pořád s tebou

10. května 2013 v 16:40 | Shiki-kiki |  Jednorázovky
Povídka na Obita a Kakashiho
Oba jsou mé oblíbené postavy :D

Bylo to pár let po tom, co mě zasypaly balvany. Jsem se poprvé odvážil, prohlédnout si noční Konohu. Vlastně jsem se šel kouknout i do staré části města, která patřila mému klanu. Byla tichá, pustá a opuštěná. Nevěděl jsem co se tu mohlo stát, ale bylo mi to jaksi jedno.
Prošel jsem si i místa kde nás trénoval náš sensei. Zastavil jsem se tam, kde jsme složili svou vůbec první zkoušku. Zkoušku Genina.
Louce dominoval veliký kámen. Chtěl jsem se na něj podívat, ale začali se ozývat tiché kroky. Zpanikařil jsem a zahučel do nejblišího roští a snažil se dokonce nedýchat.
Za chvíli se ozvalo tiché vzlykání. Musel jsem se kouknou kdo to tam tak nešťastně vzlyká. Lechce jsem se naklonil, tak abych viděl kdo to je, ale abych byl pořád skryt před zraky ostatních.
Nad kamenem se skláněla vyšší postava s šedými vlasy s knížkou v ruce. Byl oblečen v oběvu pro ANBU. Masku pro ně tipickou měl na levé straně hlavy. Dech se mi prudce zastavil, protože mi někoho připoměl. Když jsem chtěl vše rozdýchat, osoba rychle natočila hlavu na pravo a já spatřil něco, co jsem ani radši nechtěl.
Zalapal jsem po dechu, šedovlasák se celým tělem otočil a zadíval mým směrem. Vytřeštil jsem oči a dal se na útěk. Byl jsem ve vesnici nevítaným.
Když uslyšel mé rychlé kroky vyrazil za mnou. Byl moc rychlý a já musel rychle něco vymyslet. Naneštěsní jsem zakopl o kořen stromu.
"Kde jsi?" zakřičel známý hlas, když doběhl na místo mého pádu. Já si byl naprosto přesně jistý, kdo to je.
Zklidňoval se mi dech, ale pořád nevylézal ze svého úkritu ve větvích.
"Vím kde jsi," rozeznělo se lesíkem. "Zase nic," zašeptal.
Jestli mě nepřestane hledat, nebudu schopen se rychle přemisťovat. Ale moje obavy obeši spolu se vzdalujícími se kroky a tichým nadáváním na naivitu.
Chvilku jsem ještě počkal a pak se znovu vydal k místu s kamenem. Nikdo u něho už nebyl. V mžiku jsem stál u něj a pročítal si jména na něm vytesaná. Četl jsem od konce, ale nikoho jsem nepoznával, až na jméno co ně zarazilo. Uběhla dlouhá chvíle a já přát nebyl své jméno schopen přečíst.
"Považují mě za mrtvého," vytřeštil jsem oči. Ale samoždřejmě vždyť ses tu pár let neukázal, co jsi čekal? Vždyť viděli jak tě rozdrtil balvan a jak se hroutí a zsypává tě jezkyně. Baka, co jsi čekal? - začal jsem si vše vysvětlovat, až se konečně uklidnil. Oči teď už lechce zalité slzami, sklouzli pod kámen. Ležely tam různé květiny a nedaleko od nich bílá obálka na níž bylo malími tučnými písmenky napsáno Obito Uchiha. Jakobych si ho mohl po smrti přešíst - napadlo mě. Ale jsem tu. Ohnul jsem se a zvedl obálku.
Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem ho otevřel a začetl se. Slzy se už nedaly zastavit a když dočítal poslední řádky, musel si připustit, že jsem tu nebyl naposledy.
Kamaráde Obito,

kdybys tu tak mohl být se mnou. Určitě by jsme spolu plnili mise a užívali si. Avšak věřím že ses stal andělem a si jím právem.
Jestli to tak je, měl by ses naučit chodit včas, aby ti tvůj svěřenec nezemřel dřív, než k němu přijdeš.
Ne, omlouvám se tohle nebylo ode mne moc hezké. Odpuštěno?
Chtěl bys ještě něco? Kdykoli si řekni.
DĚKUJI...
Obito těším se až se setkáme.
Kakashi
Dopis zase uložil do obálky a vrátil na místo. Pomalím krokem jsem se vzdaloval od vzpomínky na mě. Nemůžu tedy být Obito, ten je mrtví - přemýšlel jsem. Musím něco vymyslet - rozhodl jsem se a v hlavě se mi začal rodit plán.
Jak šel čas, našel jsem si něco, kde se uplatním. Dokonce i moje trhlá povaha , podle tebe, si našlá své.
Každý týden jsem chodil ke kameni a často tě u něj výdal, jak mi předčítáš, stěžuješ si nebo jen tak povídáš. Už si ani nečekal na odpověď, ale já ti vždy odpověděl. Za tvými zády, vždy kdy jsi to nemohl slyšet.
Ale vše si zkazil jedním činem. Začal jsem tě za to nesnášet. Má nenávist mě donutila ti začít ubližovat a v hlavě se mi zrodil plán. Zničit to co ti je nejbližší. Konohu.
Nenávist vyprchala a já pomalu začal chápat proč si to udělal, ale zničení mého rodného místa se stala samozřejmostí. Možná také protože jsem chtěl dotáhnou Madarův sen.
Dokonce jsem i málem zapoměl, že to kvůli mně zemřel sensei, tehdy mi to bylo líto.
Teď jsem Tobi. Ušklíbnu se a nandám si masku , která zakrývá můj obličej. Nikdy ji už nesundám.

Shiki-kiki XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama