Někdo moudrý mi kdysi řekl "Určité věci májí zůstat skrytými, tajemnými,
neobjevenými a nepoužitými..."

☺☻ Important is smile... ☻☺


Já jim dávám jména a osud, Vy jim dáte podobu...


Všichni jsme je postavičky ve hrách mocných - ale i já chci být něco víc...

Střážci 1. kapitoly 4. část

8. října 2013 v 17:52 | Shiki-kiki |  Strážci
"Říkáš, že měl rudý vlasy?" zeptal se ještě jednou Sed. Kývla jsem.
"A když se zmínil slovo onivec, nebýt Sraca utopil by se."
"Fakt..." vyrušilo nás klepání. Do pokoje vstoupil Edwin.
"Evelin, Tom tě volá," řekl a starostlivě se kouknul po Sedovi.
Vztala jsem a šla do místnosti kde se konali veškeré srazy na Zápedním území Zemním.
Vešla jsem do místnosti a na stole ležel Lex.
"Pane bože... Bude v pořádku," přistouopila jsem ke stolu a dotkla se jeho ruky. Byla horká, proto jsem svou musela rychle odtáhnout.
"O něj se neboj... Zítra by měl být v pořádku," mávl rukou Scar.
"Přesně, zavolali jsme tě kvůli něčemu jinému," ozval se z rohu místnosti Tom, hlavu měl opřenou o ruce a vypadal ustraraný.
"Dobře... Tak proč jste mě volali?" zeptám se a posadím se ke stolu.
"Vypálili další elfí vesnici... Už zachází moc daleko," zavrčel Tom a přesunul se také ke stolu.
"Další?" vyšlo mi z úst.
"Ano, předpokládáme, že za to může Waro," řekl vodní strážce a stále se opírál o zeď u dveří.
"Takže..." nedokončila jsem a čekala, že to někdo udělá za mě, ale v místnosti bylo dlouhé ticho, každý byl ponořen do vlastních myšlenek.
"Musíme ho oslabit..." zahuhlal kdosi a mě do probralo. Ze stolu se pomalu, ale přece jen, zvedal Lex.
"Tak ses nakonec rozhodl přidat?" zavrčel Scar a bouchl pěstí do stěny.
"Ale, jeden ptáček mi vše vyzvonil," pokrčil rameny a každáho z nás si důkladně prohlédl.
"Ty vše slyšíš i v tom stavu?" vylítlo ze mě nechtěně a pozornost všech v místnosti se přesunula na mě. Lex se zachihotal a kývl.
"Lexi, říkal jsi, že se to pokusíš udržet," začal Scar.
"Scare," řekl Tom.
"Ne, musím mu to znovu připomenout, obzvlášť když tu není nikdo kdo by ho ze stavu "Jam" dostal," pronesl Scar a jeho výhružný pohled neopouštěl Lexe.
"Alexi," pronesl jeho jméno.
"Já se omlouvám... Když on to... Ray... Musel jsem mu pomoct... Byl kousek od výměny...." zamotával se od všeho a mel jedno přes druhý.
"Ale, klid," položil mu ruku na rameno Tom. Lex se nadechnu a vše nám vysvětlil.
"Takže Ray je taky Person?" zíral na Lexe Scar, zúžené zorničky mu tikali.
"A ty jsi s ním propojený? Jak se to proboha stalo?" vlel si rukou do vlasů. Připadal mi zoufalí a zdálo se že si to Lex užívá.
Řekl nám o rituálu, co musel Ray podstoupit a pak se vydal hledat osobu co by ho vzala do učení, aby se jednoho dne mohl ponstím vojákům z vojenského městečka Horton. Vysvětlil nám že má podobnou minulost jako on, ale co se stalo nám neřekl.
"Jistě, oheň nejučinější zbraň," zasmál se Tom "Ale teď zpět k plánu."
Dlouho do noci jsme plánovali, nešli jsme spát do té doby dokud nebyl plán dokonalí.
Usínala jsem s myšlenkou na plán.

Bylo pozdě v noci a Waro mě přišel vzbudit. Seděli jmse v jeho pokoji. Mžourala jsem a usínala.
"Ario musíš mi pomoc," promluvil.
"Opravdu, a čím?"
"Vypalují vesnice, vojenské města," řekl.
"Není to jen náhoda?" zeptala jsem se a položila jsem na jeho měkkou postel. Povzdechl si.
"Není, vždy to jeden z vesnice přežije a utíká do tý nejbližší říct," řekl, ale já v tom zatím nic neviděla "Ti to si hrají na salamandri si říkají Strážci."
"Cože?" sedla jsem si. Pokýval hlavou.
"Vždyť jednoho máme pod zámkem," řekla jsem, i když už to nemusel být pravda. Ovšem jestli nebyl a opravdu zneužívají magii strážců, pak jsem se velice spetla.
"Ne, už tam není," řekl nevzrušeně.
"Není?" zeptala jsem s hraním překvapením, ale začala jsem nad svým činem přemýšlet.
"Víš Ario, vím co děláš vězňům, vím že je nutíš křičet hrůzou, vím že jim z ran teče krev blolesti, ale myslím že některým moc neuděláš, že?" řekl a ve mně zamrazilo.
"Ario, budu upřímný, jetli se prokáže že za jeho útěkem stojíš ty, budeš obviněna z pomáhání a také, že stojíš za útoky a že organizuješ vypalovaní mých vesnic, víš mé lidi to děsí, Ario jsem za ně zotpovědný...," naléhal na mě.
"Ale já nic neudělala," řekla jsem na svou ochranu.
"Ario, nevím čemu nebo komu věřit, ale věz že mi bude líto, jestli tě budu muset popravit," řekl a lehl si do postele. V tuhle chvíli mi bylo jedno v čím posteli jsem nebo s kým. Když jsem se zamyslela nad Warovami slovy, uvědomila jsem si že jsem ho takhle mluvit neslyšela. Nebyl to ten vyšinutej mocichtivěj muž, co jsem do nedávná znala.
"Waro?" špitla jsem do noci.
"Hmm.." zdřejmě také nespal.
"Víš, že jsi mluvil jinak než obvykle," zašeptala jsem a lehla si na bok zády k němu.
"Ario, sestřenko, lidé se mění, uvnitř jsem stále zkažený, pomsty a moci chitvý, ale teď jsou důležití lidé všude okolo," řekl, asi mu není dobře.
Ráno mě probudilo otřásaní postele, moc pozdě jsem si uvědomila v čí posteli to ležím. Ležela jsem na zemi a vzpamatovávala jsem se z rychlého pádu. Než jsem se stihla zvednou nebo rozlepit oči už ně někdo bral do náručí a kamsi mě odnášel.
Poznala jsem vůni svého pokoje a svou tvrdší postel. Poznala jsem i ruce které se dotkly mého čela a hlas co zašeptal.
"Ještě si zdřímni, po snídani musíme vymyslet plán."
Krátce po té jsem usnula. Znovu mě probralo vrzání dveří.
"Ario?" poznala jsem Rayův polo šílený hlas.
Otevřela jsme oči a stál nademnou a dival se na mě.
"Ray?" málem jsem vykřikla. Rychle položil svůj prst na mé rty.
"Sam," šeptl a odtáhl se.
Sedla jsem si a rozhlédla jsemse po místnosti. Na židly byly přehozené černé šaty ze včerejčího večera. Otevřela jsem skříň a vyndala si korzet a černé kalhoty z kůže.
Otočila jsem se a tam stále stál Ray a stále se na mě koukal. Přivřela jsem oči a odkašlala si. Pokrčil pobaveně rameny odešel z pokoje.
Ještě jsem jsem si nazula pohodlené kožené boty a vyšla jsem. Chodba byla neobvikle tichá. Pro snídani jsem si musela do kuchyně, ale ta byla taky prázdná.
Zastavila jsem se před Warovou pracovnou. Tiše zaklepala.
"Pojď, už tě čekáme," zazněl Warův hlas. Poslední dobou opravdu půsbil prapodivně.
Vstoupila jsem.
"Waro, kde jsou poddaní?" zeptala jsem se přímo, nemělo cenu chodit okolo horké kaše.
"Řekl jsem jim, že jestli chtějí, mohou se jít kouknout po přeživší z vypálených vesnic, většina z nich odjela," pokrčil rameny.
"Většina? Vypadá to, že skoro celý hrad," ušklíbla jsem se a posadila se do křesla vedle Ray, teda Sama.
"Ario, Same určitě víte proč jsem si vás zavolal."
"Myslím, ale chci to slyšet od tebe," řeknu a oba po mě střelí pohledem.
Probrali jsem vše a Waro usoudil, že nejlepší bude, když je nalákáme na hrad. Podle mě to měl už v plánu před tím než si nás zavolal.
"Nevěřím, že si na to přišel během chvilky," řekla jsem, když místnost opustil Ray.
"Hmm, sesestřenko ty mě už máš přečteného viď," usmál se "Ale ano měl jsem to vymyšlené už předtím, koneckonců, proto jsem poslal poddané pryč, ale na to už si také přišla že?"
"Kdy," jediná otázka co nebyla ještě zodpovězena.
"Dnes."

"Ne s tím nesouhlesím," zakřičela jsem na celou místnost.
Všude v místnosti se zvedl vítr a z větrného víru se tvořila postava. Vlasy i šaty povlávali kolem a vytrvářeli kouzelnou atmosféru. Z víru šli zahléhnou oči zalité zlostí.
"Ale já ano," ozval se hlas mého mistra.
"Ale..."
"Evelin splapni," nařídil a já se klidila z cesty.
"Co ti tak trvalo?" ozval se Tom.
"Ale měl jsem schůzku s Warem," uchichtl se a posadil se na svou židli od nedávna okupovanou mnou.
"Nemusel jsi na Evelin křičet..." povzdychl si Scar.
"Musí znát své hranice působení, to ona ví," pokrčil rameny a kouknoul se na mě, usmál se a pak se otočil zpět ke stolu.
"Takže kdy zaútočíme?"
"Dnes."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj styl psaní?

Nemá chybu... 65.9% (27)
Jo, ale měla bys ještě zapracovat.... 34.1% (14)
Ne... 0% (0)
Je mi to fuk.... 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama