Někdo moudrý mi kdysi řekl "Určité věci májí zůstat skrytými, tajemnými,
neobjevenými a nepoužitými..."

☺☻ Important is smile... ☻☺


Já jim dávám jména a osud, Vy jim dáte podobu...


Všichni jsme je postavičky ve hrách mocných - ale i já chci být něco víc...

Černý Petr

13. prosince 2013 v 15:12 | Shiki-kiki |  Povídky / Příběhy / Básničky

Černý Petr

Znáte ten příběh o černém Petříčkovi? Ne? Pak vám o něm něco povím.

Už byla zima a blížily se Vánoce. Mrazík se proháněl se svou ledovou holí po okolí a vše, co se mu postavilo do cesty, jednoduše zmrazil. Každý vypadal šťastně a těšil se na Vánoce. Ale ne vše bylo podle představ každého.
Jeden chlapec zrovna ležel na namrzlé cestě v parku. Byl to nádherný park, v těchto dnech se mu říkalo ledový, protože vypadal jako vyřezaný v ledu. Stromy, lavičky, zkrátka vše, co se nacházelo v parčíku, bylo pokrté ledem nebo sněhem. Chlapec měl nadherné černé vlasy, byl i do tmavých odstínů oblečen. Chlapec jako jeden z mála nevypadal spokojeně.
Ruce měl zvláštně zkroucené, svázané provazem, který byl až bolestně utáhlí, za zády a oči měl pevně zavřené. V tento čas venku nikdo nepobýval. Ale park nebyl prázdný. Na druhém konci se procházel vysoký muž. Měl zvláštní bíle se lesknoucí vlasy - nebyly bílé, ale stříbrné. Byl oblečen pouze do zářivě bílé košile, tmavých džín a byl bos. Procházel se a s něhou se dotýkal ledových květin, jakoby se bál, že se rozbijí.
Najednou spatřil ležícího chlapce v krátkém triku. Párkrát zamrkal, doufal, že se mu to jen zdá. Ale opak byl pravdou. Chlapec měl čelo opřené o chladný led. Vzdal to. Muž chlapce postavil na nohy. Ten se překvapeně nadechl. Muž z hlubin své kapsi vytáhl nůž. Začal přeřezávat složité uzly, které někdo velice šikovně uvázal.
"Děkuji," řekl chlapec, když provaz povolil. Bolely ho ruce a krk na tom nebyl o moc lépe. Začal se rozhlížet po parku.
"Hledáš něco?" zeptal se muž, jeho hlas byl chladný, ale hřál zarověň.
"Ne... Vlastně ano-" zarazil se, protože probodával zem, a až teď si všiml bosých nohou druhého. "Ne-není vám zima?" ukázal na zem k jeho nohám.
"Ani ne," zatřepal s nimi a záhadně se usmál. "Jsem Jake."
"Jmenuji se Petr," usmál se tmavovlasý. A začal šplhat na strom, kde spatřil své oblečení. Bundu měl zmrzlou, protože mu jí polili. Mikinu měl teplou a proto se do ní zachumlal. Poté seděl na zmrzlé větvi stromu, ze ktérého viděl na celé město. Nechtělo se mu jít ulicí, kde žil Lukas, kluk kterýho ze srdce nesnášel. Nechtělo se mu jít ani domů, tam byl jak neviditelný. Povzdychl si.
"Co se děje?" ozvalo se tiše vedle něj.
"Nic," usmál se a podíval se Jakeovi do očí. Pohled na něj byl uklidňující a z nějakého důvodu se topil v jeho modrých očích.
"Věříš na zázraky?"
"Ne," řekl automaticky. Byl v tranzu.
"Měl bys," zamrkal Jake a odvrátil hlavu. Seskočil a zahleděl se kamsi do dálky. Poté se posadil na lavičku a odněkud vyndal noviny.
"Petříčku.... Černej Petříčku..." křičel někdo. Petr ztěžka polkl.
"Co tam děláš?" zakřičel blonďatý vytáhlí dobře vypracovaný, to však nebylo vidět přes teplou zimní bundu, chlapec.
"Co myslíš?" povytáhl Petr obočí.
"To je jedno, jsem rád, že ses z toho dostal," ušklíbl se blonďák.
"Splatím si všechno... Lukasi," zařval Petr, bílý obláček mu stoupal od úst.
"Už se těším," zasmál se Lukas "Úroky k tomu přidat můžeš taky."
Petr zuřil. Měl chuť seskočit ze stromu a sejmout ho. Chtěl ho vidět na zemi, chtěl abych byl ve stejné situaci, jako byl on před tím. Skočil. Těžké boty podaly na kluzký led, ale nepodklouzly. Lukas se smál. Pokračoval dál a hlasitě se smál.
"Počkej ty malej..." zarazila ho bledá ruka. Lekl se a podklouzly mu nohy. Zřítil se na zem. Vzhlédl a viděl zamračený obličej Jakea.
"Co je?" zavrčel Petr.
"Pomsta není-" Jake se zarazil. "Nikdy neskončí dobře, ani pro jednu stranu," zašeptal nebezpečně.
Podal mu ruku. Petr se jí chytil a vyhoupl se s pomocí na nohy.
"Pojď se mnou, už se stmívá," usmál se Jake. Jeho tvář byla opět bezchybná.
"Ale já musím domů," šeptl Petr.
"Nikdo si toho nevšimne," prohodil Jake.
"Tak jo, půjdu," podíval se na něj. Oči měl plné otázek. Jake se vydal na cestu. Šli dlouho, ale stále procházeli místy kde, kde to Petr znal.
Z temného stínu se cosi zasmálo. Jake se nanápadně ušklíbl a pokračoval. Toho si však Petr nevšiml. Rozhlížel se všude okolo sebe.
"Kdo tam je?" nevěděl co to je, nevěděl od kud to jde. Odpovědí mu byl smích. Šílený.
"Jakeu?" rozhlížel se všude. Jakea ale nikde neviděl. Dostal strach. Strach ho pohlcoval, Jake to cítil.
"Time, už toho nech," zasmál se Jake a vrátil se k Petrovi. Položil mu ruku na rameno a tím ho trošku uklidnil. Ze stínu se vynožil vysoký bělovlasý kluk. Byl Jakeovi velice podobný, tedy až na černé oči a jiné menší odchylky.
"Jsem Tim."
Pokračovali dál. Vyšli z města a Petr v dálce viděl červný dvoupatrový autobus. Takový který jezdí v anglii. Byl pomalovaný bílou. Obrazce ale splývali v jeden. Přibližovali se. Došli až k autobusu.
"Co to je?" zeptal se Petr.
"Autobus," ozvalo se za shora. Na střeše seděl černovlasý kluk, který nevěřícně vrtěl hlavou. Byl úplně jiný než Jake nebo Sandy až na oblečení, to měl každý stejný.
"Kdo to je?" ukázal na Petra.
"Sandy," uchehctl se Jake. "To je Petr."
"No a? Proč jste ho vzali sebou?" nechápal, ale nebyl sám.
"Černý Petříček," řekl Jake a Sandy seskočil dolů. Vstoupil do autobusu a sedl si na místo řídiče.
"Tak jedem ne?" usmál se na všechny mile.
"Kam?" zeptal se Petr.
"Domů přeci," řekl Tim.
"A kde to je?"
"Na severním pólu."


Jeden moudrý muž řekl: "Až narazíte na černého Petříka, přiveďte mi ho, bu de z něj skvělí..." ale to je už jiný příběh...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj styl psaní?

Nemá chybu... 65.9% (27)
Jo, ale měla bys ještě zapracovat.... 34.1% (14)
Ne... 0% (0)
Je mi to fuk.... 0% (0)

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 19:24 | Reagovat

Máš tam horu věcí, které se mi nelíbí. Jako kýčovité představování postav a špatně rozvinuté charaktery, ale na druhou stranu, příběh je nádherný a moc se mi líbí úvod. Máš dobrý styl psaní a slovní zásobu. Tvá šance vyhrát není zrovna nízká. Hodně štěstí a jen tak dál!

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 20:33 | Reagovat

Úvod se mi také líbil. Ale postupně jsem se v povídce ztrácela. Třeba je to jenom můj pocit, ale kromě úvodu už jsem v celé povídce žádný vztah k Vánocům neobjevila.

3 shiki-kiki shiki-kiki | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 11:18 | Reagovat

[1]: Ano, já vím... Budu muset na pár věcech zapracovat. Nejdůležitější je vědět na čem zapracovat. Jak se říká chybami se člověk učí :). Děkuji.

[2]: Ne každý v tom vidí to co jiní, takže v tom souvislosti vidět nemusíš :D. Ale alespoň se to příště pokusím napsat více srozumitelněji. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama